Petra Janů - A pak že je to hřích (Vanilka)

První láska má, kluk starý jak já a plachý ještě víc
Jednou řek, přijď k nám a byl tam sám, což zapoměl mi říct
Tam stál a desky v přítmí hrál
a prý se tý tmy bál,
chtěla jsem už jít sbohem mu dát.

A pak jsem cítila tu závrať s ním,
padali jsme vzhůru k souhvězdím
voda hořela a pálil sníh,
pak že prý je to hřích
A pak jsem cítila tu závrať dvou,
vesmír houpal se a řítil tmou,
pak se zbortil najednou
a my se báli ohlédnout

První lásky jsou, na neshledanou
a k tajným vzpomínkám,
Z další závratí co sbývá ti,
ty splívají nám
A žár za pár dnů studí,
já si řekla tudíž Dost!
budu rozumná, kamená

A pak jsi přišel Ty a závrať mám,
na vzdor nejpřísnějším zásadám
zase hoří déšť a pálí sníh
pak že prý je to hřích
A s tebou cítím zas tu závrať dvou,
vesmír houpe se a řítí tmou
A touha neskutečně lákavá v nás dvou zůstává,
v nás dvou zůstává, v nás dvou zůstává